Život v Dánsku aneb realita země snů...

Článek z 30.9.2013

Vzhledem k tomu, že je blog také o cestování, oslovila jsem svého vlastníka Vlastíka (kdo nezná pojem vlastník, klikne sem), který studuje v Dánsku, neboli zemi, která je podle posledního průzkumu Kolumbijské univerzity nejšťastnější zemí na světě, jestli by mi a vám mohl svýma očima o této přešťastné zemi něco napsat. A to po tom, co jsem na facebooku viděla jeho statusy a velmi mne zaujaly. Zde pro ukázku:

Několik poznatků za poslední dny:

- Pětikoruna pasuje do dánských nákupních košíků

- Dánové jezdí na kole jako blázni, ale vážně jako naprostí blázni, bojím se chodit po ulicích :D

- Kodaň je nádherná, skvělá moderní architektura a krásné historické budovy

- Ceny jsou šílené, chleba za stovku, snikrska za pade...

Další poznatky z Dánska:

- Někteří Dánové si myslí, že v ČR nemáme elektřinu

- Někteří Dánové si myslí, že jsme Rusové

- Některým Dánům zní čeština stejně jako ruština

- Plechovky a lahváče se odhazují rovnou na zem, bezdomovci je do rána posbírají (dostanou 1 dánskou korunu za kus)

- v dánské televizi dávají jen pořady o celebritách, celebrity vaří, nakupují, chlastají či skáčou do bazénu (občas taky dají Simpsony)

- pořady jsou výhradně v angličtině (včetně reklam) a jsou opatřeny titulky

Na začátku každého pořádného článku se hodí mít úvod, a jelikož se pokusím o něco jako článek, je na snadě se trochu představit. Jmenuji se Vlastimil, je mi 23 let a chodím do školy. Vlastně celý můj život nedělám nic jiného, než-li chodím do školy (pokud nepočítám období ve školce, kdy jsem se ve své mladické nerozvážnosti domníval, že život ve škole bude mnohem zábavnější, než-li ta hloupá školka). Když takhle chodíte pořád do školy, ono to člověka může taky přestat po chvíli bavit, proto začne hledat cesty, jak si svůj školní život literárně řečeno oživit. Tak jsem si řekl, že príma oživeníčko by mohlo být vycestovat za studiem do zahraničí, nejlépe někam tam, kde slunce zapadá a kde se říká, že se žije líp a kde i univerzity jsou prý lepší...

Ne, že bych si stěžoval na akademickou kulturu v Brně. Navštěvoval jsem nejprestižnější univerzitu v Černých polích (pro mimobrněnské: malá brněnská část), tzv. Hnojárnu, ale hnojárna to nebyla, protože jsme hnůj nikde neměli, byla to univerzita, univerzita Mendelova (podle toho pána, co si ve volné chvilce hrával s hráškem). Již poměrně dlouhou dobu před ukončením mého nekonečně dlouhého napínavého bakalářského studia jsem přemýšlel nad vhodnou destinací a co vlastně dál. Zkusil jsem program Vulcanus. Pro nezasvěcené se jedná o bohulibý program o výměně studentů mezi EU a Japonskem, která měla být realizována v podobě ročního pobytu ve vybrané japonské firmě s velmi krásným stipendiem. I přes půlroční patlačku s miliardou různých lejster nebyli bruselští úřednici schopni ocenit moje neoddiskutovatelné kvality a nevybrali mě. Následná sladká perspektiva dvouletého magisterského studia na provinční univerzitě v provinčním městě a provinčním státě, v porovnání se stáží v Tokyu, mě přinutila k rychlé akci.

Sic byl tou dobou únor, psal jsem bakalářku a hlavu jsem měl na rozskočení, rozhodl jsem se pokusit o přijímací proces na magisterské někam ven... Abych to shrnul, Harvard by byl velká nuda, na Yalu a Princetonu by mi nedali školné a dost peněz jsem neměl, a nakonec i ten Oxford i Cambridge jsem zavrhl, protože Britové míchají čaj s mlíkem. Jelikož rozhodnutí o tom, že do Japanu nejedu, jsem obdržel v březnu, a deadline pro přihlášku na většinu univerzit bývá taky někdy v březnu, měl jsem jen velmi málo možností a času na výběr.

Kritéria pro výběr univerzity byla jasná, studium zdarma, z toho vyplynulo Rakousko, Německo, Skandinávie; a potom taky žádná němčina, to už Skandinávie. (ne, že bych německy neuměl, umím všechno, ale splnění jejich podmínek by zabralo snad roky). Žebříček 500 nejlepších univerzit světa mi sdělil, že University of Copenhagen je na 42. místě na světě a čtvrtá nejlepší v pevninské Evropě (slovenské univerzity v něm ani nejsou a Karlovka je dvoustá).

Tak jsem se jednoho krásného dne ocitl v Dánsku, o kterém jsem nic nevěděl a od kterého jsem neměl žádná očekávání. Mohu tedy hodnotit vše, co vidím, českýma nezaujatýma vočima...

Dánsko leží na severu, je malé a je to placka. Lepší studenti zeměpisu by mohli vědět, že má kolem 5 milionů obyvatel a hlavní město je Kodaň. Asi stejné znalosti o Dánsku jsem měl i já, teď mám ale příležitost objevit skryté aspekty všedního života v Dánsku.

První věc, na kterou se mě Dánové ptají, je jméno. Odpovídám: „Vlastimil“. „What?“ Pokouším se tedy o vysvětlení znovu: „Vla-sti-mil!“ „Oh, I know: Vlastymil“. Vzdal jsem to a v případě nouze používám jméno Patrick (význam je stejný). Ono je taky dost divný, když mi říkají Vlastimil a ne Vlasto anebo třeba Vlastíku, ale to by po nich chtěl člověk moc... Když řeknu, odkud jsem, tak si dokážou zařadit ČR do východní Evropy, vzpomenou si na Prahu a že je u nás levné pití a to jim stačí. Oni jaksi celkově nemají moc ponětí o světě kolem. Jejich mikrosvět se skládá prakticky jen ze Skandinávie a Grónska. Navíc v rámci Skandinávie mají národy mezi sebou zvláštní vztahy. Dánové mají rádi jen sebe a Nory, Švédy nenávidí a všechno na východ od Německa je pro ně černá díra a potencionální počátek ruských stepí. Upozornění na to, že v Dánsku mají elektřinu a svobodu, a můžu tedy dělat co chci (ne jako u nás v Rusku), mě tedy ani moc nešokovala.  

Ve Skandinávii jsou mezi národy velmi komplikované vztahy (www.satwcomic.com)

Kapitola sama o sobě jsou ceny. Oblečení stojí přibližně stejně, potraviny jsou o něco dražší. Ceny potravin se liší obchod od obchodu, nejlevnější je Netto a Lidl (zatím jsem viděl v Kodani jen jeden). I tak stojí malý pytlík gumových medvídků 40 Kč, což odradí i milovníka sladkého jako jsem já. Další mojí neřestí byl, podotýkám byl, McDonald´s. Raději, než si koupit menu v přepočtu za 280 Kč, bych žvýkal borovou kůru. Celkově jsou restaurace drahé, sendvič s nápojem stojí 100 DK (350 Kč) atd... Služby jako kadeřník, taxi, již zmíněné restaurace a třeba masáže stojí stejně jako u nás jen v jiné měně. Z toho plyne, že se studenti moc v restauracích nescházejí, spíš se nakoupí pivo v marketu a party se pořádá na kolejích...      

Když si vyjdete s přáteli na jedno...

Pitky jsou pořádany i univerzitou, čas od času člověku přijde oficiální e-mail, který zve na nejrůznější akce, samozřejmě se studentskou slevou. Pije se všude, pije se pořád, pijí všechny věkové kategorie a pije se hlavně pivo. Viděl jsem holku na kole, jak to do sebe klopila, viděl jsem spolužáky na přednášce a nakonec i moje učitelka dánštiny nám první hodinu oznámila, že má rozbitý hlas, protože včera (v pondělí) dost pila, tancovala a zpívala. No prostě WTF!?

Nutno říct, že Dánové nejsou bez alkoholu schopní normálně komunikovat, za střízliva vám s úsměvem odpoví na všechny dotazy, ale dál se pak odmítají bavit. Proto je stále trochu problém najít si dánské přátele, oni se přátelit jednoduše nechtějí. V tomto ohledu mi přijdou Dáni trochu podobní Čechům, na školách v ČR se obvykle Češi s cizinci taky moc nebaví. Toto platí jen do chvíle, než si dají pár pivek, pak se z Dánů stávají mašiny, z kterých skákají vtípky jeden za druhým, především na váš východoevropský původ. Někdy mám taky pocit, že pití je cesta, jak se vypořádat s tím bláznivým počasím.

Počasí v Dánsku je totálně odlišné od toho u nás. To, že ráno svítí sluníčko, vůbec neznamená, že tomu tak bude za dalších 5 minut, mraky po obloze plují kosmickou rychlostí, prší stále a do toho hodně fouká. Dánové jsou však připravení na vše, na rozdíl ode mě. V bouřce jsem vyrazil jako každé ráno na kole do školy v domnění, že mě moje česká pláštěnka vyrobená v Číně ochrání. Neochránila. Po 200 nekonečně dlouhým metrech jsem se otočil a stejnou cestu domů v prudkém dešti jsem absolvoval znova. Abych nebyl málo nazlobený na mokrých 400 metrů a zmeškanou hodinu, tak slunce schválně vylezlo za celých 10 minut deště. Na celé této příhodičce byl nejhorší fakt, že Dánové v tom dešti dokázali bicyklovat, načež jsem svůj neúspěch bral jako neschopnost žít v Dánsku... Fígl je v tom, že mají speciální návlek na kalhoty a spešl pláštěnku na kolo, jsou pak jak jeden velký šustící kondom. Až si je koupím (ne kondomy, ale to oblečení), budu taky Dán.

Na co jsou Dánové trošičku ulítlí, je jídlo. Jedí šíleně zdravě. Jeden večer jsem se rozhodl pohostit jednoho Dána. Koupil nejlevnější mraženou pizzu, přidal jsem trochu mražené zeleniny, nějaký sýr, no prostě lahoda. Při servírování milý Dán jen vykulil oči, nevěřícně zakroutil hlavou, zvedl se a odběh do obchůdku, aby si koupil ledový salát, pytlík oříšků a vytvořil superzdravý ledový salát. Ve školní jídelně si můžeme vybrat z několika druhů salátů a dokonce i rýže. Pro lepší pochopení dánských stravovacích návyků ve vztahu k užívání extrémně zdravého jídla v kombinaci s víkendovým pitím jsem zhotovil toto schéma.

Stav organismu průměrného Dána v průběhu času (nejnižší hodnota sobota, nejvyšší středa)

Těžko se popisuje, jaký kdo je, ale co můžu říct s určitostí, že všichni Dánové jsou blond! Potkal jsem několik Dánů, ti byli tmaví, ale po delší debatě jsem zjistil, že dědeček nebo babička jsou odjinud. Je legrační jít do knihovny a pozorovat ten les blonďatých hlav, který se snaží dostat nějaké informace do těch blond mozků. Co je překvapující, Dánové jsou rádi blond, ti co nejsou blond si myslí, že jsou blond. Ti, co jsou blond, se domnívají, že se jim barva vlasů v zimě změní na tmavou. Mohu vás však ujistit, že Dánové jsou blond bez ohledu na roční dobu či hodinu.

Abych to vše shrnul... Každý chce bydlet v Dánsku, jen o tom zatím ještě neví... V.

Více poznámek z Dánska najdete zde: http://poznamkyzdanska.wordpress.com/

Článek z 30.9.2013